Vědomý život a vědomé nakupování
Žít vědomý život nejde ze dne na den. Každý má oblast, kterou perfektně zvládá, jinde zase točí oči v sloup a dělá, že to se ho netýká. A tak je pro někoho těžké třídit odpad, zatímco jiní pracují na tzv. "zero waste" (žít bez odpadků) a nemají problém začlenit tento koncept do normálního všedního života.
Vědomé nakupování pak zahrnuje mnoho oblastí pohledu na takové obyčejné nakupování. Zero waste se soustředí na možnost ovlivnění množství odpadu na straně zákazníka. Samozřejmě, když nebude poptávka po plastikových sáčcích, jednoho krásného dne se přestanou doopravdy používat.
A co poptávka po levném oblečení?
Jaký tlak to vytváří na společnosti, které se zabývají prodejem? Například oblečení? Je nuceno hledat levnější dodavatele, aby mohli nabídnout nižší cenu. Dodavatel, který má nižší ceny, buď šidí materiál nebo nevyplácí své zaměstnance tak, jak by měl. Dostáváme se pak k dětské práci, k celodenní práci za mizerné mzdy, nevyhovující pracovní prostředí, do kterého se u nás ani psi v útulcích nezavírají. Ale poptávka po levném obleční v západním, vyspělém světě, roste. Firmy musí hledat další cesty, jak nakupovat či vyrábět levněji. Nemohou dávat tolik peněz na zaměstnanecké benefity ani na výplaty, protože musí tlačit ceny dolů a zisk firmy klesá. A tak začíná produkovat nespokojené zaměstnance, kteří se vzdalují vizi firmy. Taková firma, která neustále musí hlídat ceny na trhu a snižující se zisk, nebude hledat cesty, jak mít nižší zisk, naopak, bude hledat cesty, jak zisk zvýší. Nebude brát ohled na to, kolik oblečení se vyhodí, je to jen proces. Kolik odpadu se vyprodukuje, to není cílem podnikání. A už vůbec nebudou šťourat do toho, jak jejich dodavatelé zacházejí se svými zaměstnanci. Ano našli by jiné dodavatelé, ale ti by byli méně výhodnější a jejich zisky by se mohly zase snížit. Možná se taková firma zmůže jednou za rok na nějakou marketingovou akci, která je jakoby spojena s přírodou, ekologií a lidskými právy. Ale zřídkakdy je to součástí konceptu firmy.
Jsme to my zákazníci, kdo určuje trendy na našem trhu.
Pokud budeme chodit do obchodů, kde koupíme troje punčochy za 40 korun (které mimochodem letěly do koše během dvou minut, co byly oblečené, protože jejich umělý materiál způsobil okamžitou reakci na pokožce) nebo kde se koupí dětské triko za 74 kč, když všude jinde v obchodech stojí biobavlna 300, 400 kč v dětském provedení, tak ten trh, který nerespektuje lidskou stránku věci, nikdy neporazíme.
Pojďme se na chvíli kouknout, na to, co jako zákazník očekávám.
Očekávám čisté prostředí, příjemné, ideálně voňavé. Předpokládáme naplněný obchod, ale ne moc. Napříč tomu očekáváme, že to, co není na obchodě, bude pro nás připraveno okamžitě ve skladu či online shopu. Dále očekáváme příjemný personál, který se nebude vnucovat, ale bude k dispozici a projeví nám přiměřenou pozornost. Očekáváme, že nám splní přání, kvůli kterého jsme tam přišli, vždyť my jsme ti páni. Krom toho očekáváme přijatelné ceny a nějaký nápaditý kousek, který nás uchvátí. Aby ta značka dokázala, že pořád má na to, abychom u ní nakupovali. Očekáváme, že bude nabízet originální, neotřelé kousky, dostupné ve všech velikostech od pidi až po maxi a ideálně i ve vícero barvách. Také ale očekáváme, že v sortimentu budou nabízeny i všednější kousky šatníku, tzv must have jako bavlněné triko a jeany. Pokud totiž nabízíte moc must have oblečení, jste hadrárna, pokud nabízíte příliš originálních kousků, jste obchod, kde si nikdy nic nevyberu, protože mi nic nesedí. Když jste velcí, mají tam jenom velikost na vižle, když jste malí, všechno je dělané pro dvoumetrové modelky. Aneb je těžké uspokojit českého zákazníka.
Teď se podíváme blíže na atmosféru obchodu. Očekáváme příjemný, usměvavý personál, který rozumí své práci, odvádí ji dobře, abychom naplnili všechna svá výše popsaná očekávání. V případě potřeby se z personálu musí stát módní poradci, je to přeci jejich práce!
Zapomínáme tak na lidskou stránku věci.
Rozliším zde dva pohledy, vnitřní a vnější. V obou se díváme na člověka.
Vnitřní část - jsem uvnitř procesu a mohu vnímat lidi, které mám kolem sebe a kteří se snaží uspokojit mé potřeby, za které já na oplátku nabízím své peníze. Vnitřní pohled?
Pojďme se podívat na pohled prodejní asistentky.
V rámci své práce má mnoho úkolů. Je si vědoma potřeb zákazníka a může se často přetrhnout, aby je uspokojila. Tato prodejní asistentka je zodpovědná za komunikaci se zákazníkem, měla by umět odhadnout řeč těla a taky ji ovládat, protože jak je známo, první dojem si člověk dělá během prvních pár vteřin. Měla by být připravena na jakoukoli náladu, se kterou k ní zákazník přijde, nesmí si dovolit dát najevo své emoce, musí se usmívat a vždy se snažit zákazníkovi říct něco pěkného, uspokojivého. Musí se vyznat v módních trendech, a to platí pro sortiment celého obchodu. Je jedno, jestli je z jiného oddělení a jen prochází, pokud ji zastaví zákazník, snaží se odpovědět. Musí také zabezpečit příjemnou atmosféru na obchodě, kontrolovat všechny drobky a rozšlápnuté oplatky. Sbírat žvýkačky z kabinek, odložené pití. Věci shozené z věšáku, bezohledně. Ano, mohli by tam dát méně kusů, ale to by tam pak nebyl dost velký výběr a vždycky si někdo něco najde. Dále musí většinou skvěle pracovat ve skladu, mít organizační schopnosti. Musí mít fyzičku, protože práce prodejní asistentky bývá často fyzicky náročná, od stání na jednom místě nebo odnášení hromady ramínek najednou z kabinek, aby zákazník neměl pocit, že je obchod neuklizený...občas z toho bývá kýla, ale co už... Zboží chodí v těžkých krabicích a když jsou lehké, je jich hromada. Všechen materiál, který vidíte v prodejně, přišel v krabicích a holčiny, které váží často méně, než ten materiál, se s ním poprali úplně samy. Ano, mohli by si na to najmout někoho jiného, ale kdo by ho zaplatil, když zákazník tlačí neustále ceny dolů? No a nakonec taková prodejní asistentka musí umět pracovat na pokladně a s penězi. Musí být dobrý týmový hráč. Musí být zaměřená na zisk a plnit úkoly společnosti Pokud je neplní, musí se obhájit. A nedej bože, že by taková prodejní asistentka měla špatný den, to je na nemocenskou, protože kdo se pak bude usmívat na ty zákazníky že jo?
Když to shrneme, často je to velice fyzicky náročné, psychicky také, protože musíte neustále skladovat věci, ke kterým se snažíte chovat pěkně a s úctou k budoucímu zákazníkovi. Nesmíme zapomenout na čistotu obchodu. Většina obchodů nutí své zaměstnance, aby vytírali, vysávali, utírali prach. Pak se v tom oblečení hezky namalujete a jdete se usmívat na ty zákazníky, které se snažíte přesvědčit, že ano, v móde se vyznám a mám tu co dělat! Také musíte být lehce emočně odolní, odolní vůči stresu a tlaku, který v bussinesu vždycky bude. Musíte se vyznat v psychologii, vědět vždy, co odpovědět, umět se uklidnit během pár sekund a i když po vás někdo řve, protože zapomněl na slušné vychování a na vnitřní stránku věci, můžete se jen nadechnout a s klidem se mu snažit vysvětlit cokoli, s čím přišel, protože měl blbý den. Když se vám to nepodaří s klidem, máme přeci zákaznické linky, na které si může zákazník stěžovat. Což často spouští řetězec "volání si podřízených na kobereček".
Až tedy přijdete příště do obchodu, rozhlédněte se. Kolik plakátů tam visí. A banery s akčními nabídkami? Víte jak dlouho trvá rozvěsit slevové banery po celém obchodě? Hodně dlouho. Jak asi jdou sundávat ty plakáty, které se většinou lepí...hodně těžce. Jak často se mění barva výloh, kdo je maluje? Jak mají čistou výlohu, kdo ji každý den myje? A do toho se rozhlédněte teprve po tom obchodě. Každý kousek berou do ruk a uklízí, pečují o něj. Každá pozice nábytku má svůj význam a někdo trávil čas nad tím, aby to vymyslel. Každá prezentace na stole, za tím je práce několika lidí, někdy i několik hodin.Ti lidé z této práce mají radost. Vytváří z ničeho něco. Pak si všimněte, jak se na vás slečna usměje. Usměje se na vás, i když má v hlavě hromadu práce, kterou by měla za směnu stihnout a ráda by, aby měla dobrý pocit za splněný úkol. Usměje se na vás a věnuje se vám, i když má práci na prodejně se zbožím, a pracuje na tom, aby uspokojila právě to všechno, s čím jako zákazníci přicházíme. Usměje se, i když má své osobní problémy. Usměje se na vás a poradí vám, i když jde domů pozdě a doma ji čekají děti. I tak se zastaví a věnuje se nám zákazníkům.
Jak jedná firma navenek?
Už nejsme uvnitř a nevíme přesně, jakou politiku má firma. A zde vlastně začíná můj příběh, důvod k tomuto článku.
Několik let jsem pracovala v jedné firmě zaměřující se na prodej oblečení. Měla jsme tak možnost poodhalit také vnitřní politiku firmy. Nahlídnout do akcí, kterými se zabývá tato firma nejen na českém trhu, ale celosvětově. Poznat charakter firmy. Líbil se mi charakter, to je důvod, proč jsme u ní zůstala tak dlouho. Když jsem dala výpověď, abych se mohla věnovat rodinnému životu, začala jsem se těšit na nákupy v jiných obchodech. Chodila jsem a chodila. Rok, rok a půl. Začala jsem být více a více nespokojená. Nikde se mi nikdo nevěnoval, vlastně se ani neusmál. Při vstupu do kabinek jsme si v některých obchodech připadala jako vetřelec a když se podívali na to, co si tam beru, jako by říkali, na to ty nemáš nebo proč si to tam bereš, zase to budu muset všechno uklízet. Pravda je, že takový pocit si můžeme odnést asi ze všech obchodů. Ne vždycky se to podaří, ne vždycky máte loajální zaměstnance, kteří pracují pro vizi firmy a nikoli jen pro ty hodiny, které tam jsou.
Pak se začaly objevovat informace o hospodaření některých firem. To byl poslední hřebíček do jejich hrobu a moje první velké uvědomění. Konkrétně jsem navštěvovala známé komerční značky jako HM, Zara, Mango, CA, MS...ale i Pepko, Kik a typicky levné obchody. Objevily se informace a nezávisle na sebe ve více zdrojích, že určité firmy spolupracují s dodavateli, kteří používají dětskou práci nebo práci žen v celodenních směnách za nízké platy. Továrny, ve kterých pracují, jsou přesně ty továrny, o kterých uslyšíme příště ve zprávách, že se zřítily. Takže tady máme obraz vzdělané, zabezpečené matky dětí, která jde po namáhavém dni v práci do obchodu a potřebuje koupit něco svým dětem na oblečení. Je to tak těžké zvolit firmu, o které vím, že tento typ práce nepodporuje? Že kvůli mému nákupu dvou trik a tepláků pro mé děti do školky, které mají skříň plnou věcí, pak nebude nějaká dvacetiletá matka malého miminka muset sedět a 16 hodin v kuse šít toto oblečení, s miminkem položeným vedle sebe, bez žádné perspektivy do budoucna? Za plat, aby uživila sebe a své miminko, aby mohla další den trávit 16 hodin v práci? Abych si já vzdělaná moderní žena ze západního světa mohla za půl roku koupit nové tepláky, protože ty staré se roztrhaly (ještě se přitom budu vztekat, že byly tak drahé a nic nevydržely, ani sjíždění chodníku po zadku nebo hrátky s nůžkami...)? Je to moc krutý pohled? Ale takhle to funguje! Dokud bude poptávka po firmách, které toto podporují nebo nad tím zavírají oči, bude se to dít. A mně to není jedno. Vím, že ta žena žije tisíce kilometrů odsud a má svůj osud, ale mně to jedno není, protože já vytvářím poptávku a mám moc. Mám moc ji směřovat jinam. Tím, že odmítnu takové firmy.
Na začátek se můžeme aspoň začít ptát obchodů a značek, ve kterých tak rádi nakupujeme, zda nám mohou něco říct o výrobním procesu. Zda má společnost podepsaná základní morální mezinárodní etické kodexy. Zákazy dětské práce například. A jakých projektů se společnost účastní, čím přispívá zpět do společnosti?
Takže se dostáváme nejen k tomu, co firma po zaměstnancích chce a jak se k nim chová, ale i k tomu, jakou zodpovědnost má vůči společnosti. Je to jen o zisku? Takové společnosti v budoucnu mít místo na tomto světě nebudou.
A proto jsem se vrátila v nakupování opět ke své značce, kterou jsme znala z jiného pohledu.Věřím, že má nějakou vizi, ve které není ani slovo o zisku. Mluví o zákazníkovi, o spokojeném zákazníkovi. A na špičku pyramidy svých hodnot staví spokojeného zaměstnance (samozřejmě, že ví, že spokojený zaměstnanec může přinést firmě více zisku, ale v mnoha firmách je spokojenost zaměstnanců zcela ukradená).
Tuto vnitřní stránku mám na této značce ráda. Ne vždy se to povede, ne vždy se setkám s usměvavou slečnou na obchodě, ale určitě se snaží a jdou tou správnou cestou. Často stačí i trochu milejší zákazník a celý obchod tak proběhne ke spokojenosti obou stran.
Ale co mě uchvátilo a uvědomila jsem si to až teď, je její vnější nastavení. To, že vnímá nějakou společenskou odpovědnost.
Lindex je švédská módní firma, která hraje prim na trhu v severních zemí. Je plná akcí a nápadů, naproti tomu je schopná nabídnout alespoň základ z běžného sortimentu. Snaží se uspokoijt na cenu orientované zákazníky tím, že u určitých produktů tvrdě vyjednává cenu (vlastně za nás zákazníky), aby to pak mohla prodat o padesát či sto korun méně. Na druhou stranu nabízí originální kousek ve speciálních kolekcích. Tvoří Lookbooky a snaží se inspirovat zákazníky někam dál než prezentace visících věcí na ramínku. Pro své kampaně si občas vybírá ženy z řad obyčejných zákazníků nebo zaměstnanců společnosti.
Z eko pohledu například chce po zaměstnancích, aby třídily odpady. Aby šetřily s materiálem. Aby se zhasínala elektřina (rozumějte, elektřina se platí v rámci nájmu obchodního centra a je vcelku jedno, jak se svítí...jde o to vědomě šetřit se zdroji ne proto, že v tom vidím zase jenom zisk nebo reklamu...). Chovají se k oblečení hezky i v zázemí, kde zákazník nevidí, protože se snaží vidět hodnotu každého kousku. Každý kousek někdo navrhl, vyjednal, zaplatil, ušil, zabalil, převezl, vybalil, uskladnil, zabalil, přeposlal, zase vybalil, zase uskladnil a finálně dal na obchod. Snaží se tak uvědomit si celý proces výroby, kolik lidí se na tom podílí. To, že všichni ti lidé chtějí být za svou práci zaplaceni. Snaží se tahat ceny dolů, aby byli úspěšní na tomto trhu, ale závazky vůči společnosti dodržují. Naopak, mám pocit, že v poslední době více a více hledají možnost, jak se podílet. Moc se o tom nemluví, ale právě tohle, krom oddaných zákazníků, vytváří charakter firmy. Alespoň nějaký má, většina firem je jen o penězích. Navíc tyto aktivity probíhají pravidelně léta, není to jen marketingový trik!
Co byste tedy měli vědět o Lindexu a jejím závazku vůči společnosti
(jako příklad si pak můžete zjistit, jestli i vaše firma se nějak angažuje v podobném směru).
HER Projekt (Health Enables Return)
Soustředí se na pracovní podmínky žen pracujících v továrnách na výrobu oblečení v Asii a Africe s cílem zvýšit jejich pracovní podmínky. Od roku 2012 zakládá univerzity a školící centra pro ženy, kde se mohou vzdělávat ohledně svého zdraví či pracovně kvalifikovat. Lindex se tak nejdříve snažil o to, aby nespolupracoval s žádným dodavatelem, který by měl cokoli společného s dětskou prací (navíc v severních zemí jsou na děti velice opatrní, tudíž i péče o jejich dětské produkty bude na vysoké úrovni) nebo vykořisťovatelskou prací žen. Nyní se snaží zlepši život těchto žen jako takový, i mimo práci. To je obdivuhodné, která firma prodávající oblečení (s takovým sortimentem a cenou) tohle dělá? Již přes 12 000 žen dostalo vzdělání a samy si mohly vybrat, v jaké oblasti chtějí (výživa, zdraví a nemoci, HIV, rodina a děti...)
Více info na oficiálních stránkách: HER projekt
S úctou k vodě
Přístup k čisté vodě by měl být právem každého člověka. Nyní 650 milionů lidí tento přístup nemá. Tzn., že každý jeden člověk z deseti nemá čistou vodu. Proto zacházíme zodpovědně s přírodními zdroji. Produkce textilu spotřebuje velké množství vody, proto je důležité zabezpečit, aby tyto zdroje nebyly vyčerpány. Lindex se tak snaží vymýšlet různé nové postupy, aby snížil spotřebu vody. Nepoužívají se chemikálie. Pozornost se točí také kolem nákupu bavlny, která také spotřebuje obrovské množství vody. Pracují na minimalizaci dopadu celého řetězce činností, který je spojen s každou oděvní firmou. Od určování designu a produkce, přes samotné užívání a umývání koncovým zákazníkem. Více info Water a výroba denim materiálu
Projekt Water Aid
V rámci nákupu určitých položek v obchodech Lindex (oblečení označení visačkou Water Aid) máme možnost přispět na projekty, které běží v chudších zemích světa, kde není přístup k vodě samozřejmostí. Tyto projekty pod sebou mají lidí, kteří se snaží přivést čistou vodu až k lidem, kde to není úplně tak snadné. Vše o projektu z jejich oficiálních stránek zde Water Aid .
Udržitelnost
Spotřeba elektřiny, recyklace oblečení, vybírání si dodavatelů, kteří musí podepsat vybrané podmínky, zvýšení používání organické bavlny, třídění odpadu ve všech částech společnosti, respektování prostředí při zakládání nových poboček, informace pro zákazníky, jak pečovat o své oblečení, aby déle vydrželo (Product care ), sklady, které jedou na solární systémy, způsoby přepravy...to vše má Lindex v rámci své politiky udržitelnosti, na svých stránkách o tom mají dokonce video Udržitelnost
Upcycled item -letos uvedl Lindex na trh novinku,
první věc, která byla vyrobena z použitých denimových materiálů. Ty se
sesbíraly v rámci iniciativi ve vybraných švédských obchodech. Mnoho
výhod, nejen šetrnost k přírodnímu prostředí, najdete zde Uncycled
Pomáháme proti rakovině prsu
1,2 milionu EUR přispěl Lindex díky své každoroční kampani Růžová stuha neboli Růžová kolekce v čele s náramky, které mění každoročně design, ale celá částka z prodeje jde na podporu a výzkum rakovině proti prsu. U nás spolupracuje s Aliancí žen a posílá pravidelně statisícové částky (kč) do místních českých nemocnic (obdobnou kampaň vede Lindex i na Slovensku).
Spolupráce s mladými návrháři versus kradení nápadů mladých návrhářů
Lindex podporuje mladé návrháře a často jim dává příležitost v různých soutěžích, aby se projevili a možná i vyhráli možnost prezentovat svou kolekci mezinárodně (jako například poslední letošní kolekce Tomorrow (Kolekce Tomorrow ).
Práce s opravdovými ženami
Starost o zvířata (Animal welfare )
Lindex je zapsán pod dodavatele, kteří nepracují s kožešinami zvířat. Pokud se objeví výrobek z kůže, je označen a kůže musí pocházet ze zvířete určené pro maso. Lindex kontroluje farmy, na kterých žijí zvířata, která dávají vlnu a kožichy. Dodavatelé Lindexu například musí zaručit, že vlna nepochází z ovce, která by byla jakkoli týraná. Také neakceptuje vytrhávání peří či kožešinu z žijících zvířat. Vyloučeno je jakékoli testování na zvířatech jak pro Lindex, tak i pro její dodavatelé.
Závěrem
No není toho už dost? Pořád je to jen jeden z mnoha obchodů ve vašem oblíbeném obchodním centru. Ale jak se zdá, dělá toho mnohem více. Možná si taky zaslouží mnohem více, než jen tady nic nemají, to jsou ale hadry, ty ceny, kdy budou slevy....Protože on dělá víc, než dělají ostatní. Jen doufám, že je takových firem více.
Možná tam nenajdeme vždycky všechno, obchody nejsou nafukovací. Ale nechci dávat své peníze firmám, které si strčí zisk do kapsy a nehnou prstem pro nikoho dalšího. Sem tam si něco koupit musím a taky chci. Je to tedy o tom najít si poctivě firmu, které věřím. Je to jako s potravinami. Nejdříve zkoušíte bio. Pak zjistíte, že je to stejně obrovská blamáž a posunete se k farmářským potravinám. Ideálně přímo z farmy nebo malého obchůdku. Ano ani tam nemají velký výběr. Když chcete vajíčka, musíte si počkat, až je slepice snesou a oni je do toho obchodu dodají. Když přijdete pozdě, velký výběr v zelenině nenajdete. Ale roste počet lidí, kteří tyto obchody vyhledávají. To samé by se mělo dít i v jiných odvětvích. Nestačí jen koukat na materiál a dušovat se, že si kupuji kvalitní biobavlnu za 1000 korun, když žena, která ji ušila, je otrokem. My neexistujeme odděleně, všechno je to systém. Jak chceme my přispět? Co přispěješ, to také sklidíš...aby někdy naše děti nebo vnoučata nezakusili takovou otrockou práci. Proto nebuďme lhostejní. Zjistěme si něco o naší firmě a o tom, kam putují naše peníze. Možná pak přehodnotíme své nákupy.
S láskou k vědomému životu
Misha
Žádné komentáře:
Okomentovat